Stěhování

Filmový scény o stěhování nemají nic společnýho s realitou. Stěhovala jsem se už mockrát a pokaždý je to stejný. Začneš pěkně nadepisovat krabice, pak zešílíš, kolik toho ještě zbývá, tak to tam hážeš hlava nehlava, pak dojdou krabice, vytaháš všechny tašky, co najdeš, ze zoufalství hodně věcí vyhážeš do koše a honem s tím utíkáš do popelnice, aby to rozhodnutí náhodou nešlo zvrátit. Pak je všechno sbalený a ty zjistíš, že potřebuješ něco, o čem absolutně netušíš, kde by tak asi mohlo být.

A pak přijde nábytek. A to sis do tý doby myslela, že to těžší je za tebou. A nakonec žiješ mezi taškama minimálně několik dní a spíš na zemi, protože je to lepší, než nestihnout zabalit před dnem D.

A pak počítáš minuty do přesunu. Jenže přesunem to nekončí, žiješ týdny až měsíce mezi krabicema, které chaoticky vybaluješ na nová místa a okamžitě zapomínáš, co kde je a co je ještě v krabicích a co už ne. Krabice nejsou popsané, což celou situaci maličko komplikuje, ale ‬postel už jsi složila, takže ti to je tak trochu putna a když už druhou hodinu hledáš kastrol, sebereš se a jdeš na večeři ven.

Nemáš absolutně kdy vybalovat natož uklízet, protože tvoje okolí bylo sice velice chápavé před stěhováním a nechávalo ti čas všechno zabalit a tak, jenže teď už jsi přece přestěhovaná! Nemůžeš se věčně vyhýbat sociálnímu kontaktu, žejo. A tak se denně vracíš mezi svoje krabice dlouho po setmění, chvilku popřemýšlíš, jestli najdeš sklenici, nakonec si naliješ víno do hrnku, co sis přinesla z práce, než najdeš tu POPSANOU krabici s nádobím, chvilku chaoticky přesouváš věci z místa na místo a nahlížíš do krabic, ale zítra je pracovní den, tak jdeš spát. A najednou už bydlíš půl roku a všichni tě chtějí navštívit a vidět, jak sis to krásně zařídila a ty si vždycky představíš ten totální bordel zpola vyhřezlých krabic a odvedeš řeč jinam.

Některé esenciální věci jsou navždy pryč, protože podlehly amoku vyhazování rovnou do popelnice, ale nemůžeš tomu uvěřit a tak je hledáš a hledáš a máš neodbytný pocit, že něco nutně muselo zůstat někde na chodníku...

A stejně jakmile je vybalená poslední krabice a poslední věc je na svém místě a už k nim i trefíš, když ne napoprvé, tak napodruhé nebo napotřetí jistojistě, začneš přemýšlet o tom, že to stěhování je vlastně brnkačka a že by se ti asi hodil trochu jinej byt a maličko jiná lokalita... Protože tentokrát už to fakt uděláš jak ve filmu a všechno pečlivě popíšeš a bude to velice organizované balení a stěhování a vybalování! A tak nashromáždíš krabice a začne to zase krásně disciplinovaně pečlivým popisováním krabic...