Brno magické: Prší

Lucie se dívala na město, které se pomalu propadalo do tmy a rožínalo postupně tisíce světýlek. Magické a mysteriózní Brno. Zázračné tajuplné město plné skryté magie a utajených zákoutí neviditelných pro běžné smrtelníky. Její město. Její domov. A ona ho bude bránit, do poslední kapky magie v těle.

Podívala se doleva na střechu domu naproti na temnou postavu. Stála pevně zaklíněná nohama mezi komíny, ruce zvednuté k nebi a volala bouři. V Brně málokdy prší. Je to jeden z důvodů, proč se zde usadili lidé. Jenže časem se to ukázalo jako problém, takže uživatelé magie začali volat vodu z nebe. Vzpomeňte si na to, až se příště přižene obrovský slejvák. To se někomu vymkla meteomagie. To je hned. Stane se to každému. Stačí chvilka nepozornosti a z ulic se stanou potoky.

Lucie nastoupila do autobusu zadními dveřmi a udělala levou rukou složité znamení, zatímco se pravou chytila za tyč a otočila se kolem ní až do sedadla na samém ocasu autobusu. Dostala se tak do zóny. Na příští zastávce vystoupí rovnou do obýváku komunitního domu. Není to portálová magie, takže nebude lhát, až se James zeptá, jestli na schůzi přišla portálem. Přece se jí nemůže nikdo divit, že v tomhle počasí nechce chodit povenku.

“Tam je dneska počasí jak z viktoriánského filmu.” vypadlo z Rufuse místo pozdravu, jakmile prošel vstupními dveřmi. “To je u vás normální taková mlha v půlce srpna?”

“Proč jsi nepoužil portál?” kontrovala místo pozdravu Lucie a vedla ho do obýváku komunitního domu. Vstupní dveře nepoužíval vůbec nikdo, chodba sloužila pro bezpečné cestování portály, ale aby někdo skutečně přišel dveřmi, to se nestalo aspoň pět let. Však taky nemohli najít klíče a když se Rufusovo bouchání na dveře stupňovalo, Lucie je prostě odemkla kouzlem.

“Portály, pořád ty vaše portály, vždyť vy už ani nechodíte ven, přitom svět je tak krásný!” deklamoval přehnaně když si rozvazoval vysoké boty. Lucie loupla okem k oknu, za kterým byla neprostupná hradba vody: “Jak to víš, že je krásný, když není vidět?”

Rufus vzhlédl od svých tkaniček a jeho přívětivá skotská tvář se za hradbou štětinatého strniště roztáhla do širokého úsměvu. Vyskočil z bot, chytil Lucii kolem pasu a udělal s ní několik tanečních kroků chodbou. Než stačila protestovat, už se vznášeli ve vzduchu a Rufus je s precizností zkušeného pilota směřoval do obýváku na gauč přes hlavy ostatních.

“Rufeee!” vypískla Kristýna, když se otočila od plotny a Rufus v tu chvíli spustil Lucii na gauč trochu tvrději, než zamýšlel. Lucie se na oko zaškaredila, ale zlobit se nemohla, když sledovala, jak se k sobě ti dva vrhli vzduchem a na půli cesty se pevně objali, aby spolu následně chvíli tančili kolem lustru. Rufus byl jediný další levitační kouzelník spojený s komunitou a Kristýna k němu měla vřelý sourozenecký vztah.

“Koukám, že Skotsko už rovněž dorazilo, tak můžeme pomalu začít.” pronesl ode dveří Nathaniel, který se vynořil ze svého pokoje, kde soukromě rozmlouval s Jamesem. Oba teď stáli u vstupu do obýváku, ale dál nešli, protože by buď riskovali, že se připletou pod nohy vzdušným tanečníkům, nebo by se museli spustit na všechny čtyři a to se jaksi nehodilo k vážnosti situace.