Brno magické: Noční schůze

“Au, to snad nemyslíš vážně!” vykřikl Marek a upustil láhev piva zpět do kýblu s vodou a ledem, odkud si chtěl posloužit. Foukal si do dlaně, ve které se mu vybarvila červená spálenina tvaru pivní zátky. Lucie se jen ušklíbla a natáhla se pro zmíněnou láhev: “Říkala jsem ti, že Nectar of Happiness je můj.”

Marek po ní loupnul okem: “Takže sis ho olízla? Fakt dospělý chování, to teda jo, plýtvat takhle magií…”

Dál se škaredil a díval se na svou jizvu. Hojicí kouzla mu nikdy moc nešla a tak se bál, aby si ještě víc neublížil, kdyby se snažil jizvy zbavit. Navíc šlo o magické zranění, zátka ve skutečnosti nebyla rozžhavená do běla, jizvu mu způsobil výboj magie z ochranného přivlastňovacího kouzla, které Lucie na svůj Zichovec seslala, když si láhev olízla. Skutečně se kouzlo doprovázelo fyzickým olíznutím předmětu nebo osoby, kterou jste si přivlastňovali. Kombinace osobní magie a slin způsobila, že bez vašeho dovolení se přivlastněného nemohl nikdo jiný dotknout. Vlastně mohl, ale okamžitě toho litoval. Ochrana mohla vypadat různě a mít také různou sílu, nejčastěji se používalo zjizvení žárem, které Lucie použila i tentokrát, ale časté bylo i odpuzení, prostě jste se k předmětu nebo osobě nemohli přiblížit na určitou vzdálenost, jako kdyby tam bylo silové pole, nebo jehlice, což byla velice bolestivá a účinná ochrana, která navodila dojem, že vám do prstů (nebo jiné části těla, kterou jste se předmětu dotkli) vjela ostrá dlouhá pletací jehlice. Autorem jehlice byla Markova babička a on tohle kouzlo nemohl vystát. Jehlice nicméně nezanechávala fyzické rány, šlo “jen” o hru s nervy. Marek se dodnes nemohl podívat na bonbóny, aniž by jím projel záchvěv vzpomínky na bolest, kterou zažíval, kdykoliv se pokusil vkrást do spíže a nacpat si do pusy něco sladkého. Babiččina výchova byla tvrdá ale účinná.

Lucie si otevřela Nectar a trochu odlila do sklenky Markovi na usmířenou. Pak ho vzala za poraněnou ruku a foukla mu do dlaně hojivým dechem. Vzduch zavoněl eukalyptem a citrusy a jizva na Markově dlani v mžiku oka zmizela. Marek si promnul dlaň a ještě naposledy se na Lucii zaškaredil, už to ale bylo jen ze setrvačnosti. Oba si přisedli zpátky k ohni.

Tmu vedle stromu pročísl purpurový záblesk a portálem prošel poslední účastník dnešní schůze. Nathaniel se na svém špalku narovnal a očima přeletěl kruh přátel kolem ohně. Všichni cítili, jak seslal mlčenlivé kouzlo s okrajem umístěným hned za jejich zády. Ticho zesílilo, účastníci přestali slyšet šumění stromů a obvyklé zvuky noční zahrady, praskání ohně najednou bylo jediným ruchem a znělo v jejich odhlučněné bublině nějak uměle a nepatřičně. Nathaniel promluvil šeptem, přesto sebou někteří v kruhu cukli a jiní se otřásli jako zimou. Pokud zde byl někdo, komu dosud unikala vážnost situace, nejpozději teď na něj dopadla celou vahou.

“Svolal jsem vás dnes sem, abychom připravili plán útoku.” kolem ohně to zašumělo, ale Nat zvedl ruku a šepot okamžitě ustal. “Magie prosakuje ze skrytých zákoutí Brna a náhodně se manifestuje na exponovaných místech. Částečně se to děje samovolně kvůli magickému smogu, částečně tomu ale někdo pomáhá. Alice.” pobídnul drobnou bledou dívku po své pravici.

Alice se postavila, sáhla do kapsy své sukně a hodila do ohně trochu sušených bylin. Plameny zapraskaly a jejich špičky se zbarvily do fialova. Nad ohněm se začal formovat obraz.