Brno magické: Plýtvání magií

Lucie se probudila a jako každé ráno ihned otevřela svou mysl. Někdo poránu kontroluje mobil, někdo si dává ještě chvíli klidu na probuzení, Lucie otevírala mysl okamžitě po procitnutí, aby se případné průšvihy dozvěděla hned, dokud ještě leží. Už to, že svou mysl na spaní zavírala, pro ni byla dost nová zkušenost. Ale čím víc jar na světě existovala, tím bolestněji jí chyběla každá minuta spánku, o kterou přišla, a spát s otevřenou myslí znamenalo, že ji může vzbudit kdokoliv, kdo jen tak bezcílně bloumá a hledá někoho, kdo je taky vzhůru. Navíc, pokud by se dělo skutečně něco důležitého, zatímco má zavřenou mysl, přijdou ji vzbudit osobně skrz portál.

Chlapec vstoupil na platformu tentokrát jen v ponožkách, rozhlédl se po skupince a řekl: “Ten čaj byl komu?”

“Ten je pro mě!” přihlásil se o konvičku okamžitě Patrik a chlapec ji s úlevou položil před něj, načež urychleně zmizel. Seděli v čajovně, čaj si objednali všichni, ale Patrik použil svou jasnozřivou magii k tomu, aby chlapci ulehčil jeho první den v nové práci, který nezačal zrovna nejlíp, když se zapomněl vyzout, než prve vstoupil na platformu, za což okamžitě obdržel pokárání od majitele. Před hosty. Potupné. Přitom to moc dobře věděl, že se má na platformy zouvat, jenže si v hlavě opakoval název čaje, co nesl, takže na to zapomněl. Ale podruhé se vyzul. Název čaje ovšem pozbyl nejspíš nejpozději s pantoflemi.

Patrik neměl rád plýtvání magií, jenže tohle mu jako plýtvání nepřišlo. Naopak měl pocit, že přesně na tyto případy by se magie měla používat. Na ulehčení situací lidem. Ne na nějaké násilnosti. Přesto teď seděl na zásadní poradě ohledně nastávajícího a zřejmě neodvratitelného magického boje. A byl tu dobrovolně, protože velice výrazně cítil, že jiná cesta pro něj není možná.