Brno magické: Magie se mění

Lucie seděla na Jakubáku na obrubníku a sledovala, jak se kolem ní odehrávají příběhy. Měla před sebou na zemi krígl s pivem, ze kterého občas ucucla, aby nějak ospravedlnila svou přítomnost, ale nebyla tam kvůli pivu. Chodila sem načuchat atmosféru. Toto místo mělo magii. Za zdmi kostela se tu setkávali lidé sršící energií. Někteří ji sem přinesli, jiní si ji odnášeli, aby ji dál rozprostírali po městských čtvrtích. Energie tu vířila vzduchem, vsakovala se do kamenné dlažby a okolních budov, vydávala se dál do města a znovu se vracela postranními ulicemi jako oceánské proudy.

Jakubák měl ze všech náměstí v centru zdaleka nejvyšší koncentraci magie. Mohlo to být velikostí (nebo spíš malostí) prostoru, postavením budov, polohou náměstí… ale Zelňák je třeba položen z hlediska skrytých míst a historických prostorů daleko významněji. Přesto se magie soustředila na Jakubáku. Soustředila se kolem lidí, kteří se tam setkávali, bavili, hádali, odpočívali, tančili, pracovali, nebo jen procházeli. Od dob každoroční letní scény přilepené zezadu na zeď kostela se magie místa navíc stále zesilovala. Ani pořadatelé festivalu si ale Jakubák nevybrali náhodou. Racionálně si to odůvodňovali různě, stejně jako lidé, co se tu scházeli u stolků na stání i sezení a popíjeli různé nápoje. Je to příjemný kout, zapadlé místo s fajn atmosférou, slyšela Lucie nejčastěji. Objektivně ale prostředkem Jakubáku vede silnice, ač v pěší zóně, stejně po ní jezdí každou chvíli auta, o kolech a koloběžkách nemluvě. Kolem jsou byty, ze kterých lidé volají policii pokaždé, když se přesně v deset nevypne veškerá hudba. Prostor není vůbec vhodný pro stolečky, jsou zde rozeseté na každé volné ploše chodníku, takže procházející musí kličkovat mezi nimi a sloupky oddělující silnici od pěší zóny. A navíc je kostel neustále pod lešením, které zabírá další část chodníku a sahá až k silnici po stranách. A přesto je Jakubák neustále plný lidí, plnější než Svoboďák, rozhodně plnější než Zelňák a ani po otevření opraveného Moraváku mu neubylo nic z hustoty každovečerních davů. V létě to na Jakubáku vypadá, že zrovna někde skončila akce a veškeré publikum se vyvalilo sem na ulici, v zimě je venku lidí méně, ale skrz veliká okna podniků je vidět stolky obskládané těly a ti nejotužilejší nadále postávají venku s kríglem v ruce. V průběhu adventních trhů Jakubák opět ožívá v plné síle a hustota davu významně soutěží s letními měsíci.

Lucie se mnohokrát ptala lidí, proč jsou zrovna na Jakubáku: “Je tu prostě dobře.” zněla v různých obměnách odpověď. Je tam prostě dobře. To dělá magie. Magie se živí lidmi, čím více spokojených lidí, tím lépe, a proto na magicky významných místech existují zóny pohody, které nemagici vnímají jako příjemné místo k bytí. Čarodějové zde naopak mohou čerpat sílu pro velká kouzla, ale nikdy se nedoporučuje kouzlit přímo v těchto ohniscích. I portály by se měly otevírat aspoň o sto metrů dál. Hrozí nečekaný výtrysk divoké magie, který je nezvladatelný a jako takový vždy napáchá víc škody než užitku.

Lucie sem chodívala často čerpat magii a zároveň jen tak pozorovat lidi, jejich chování, sledovat tep města. Tady se vždy ihned poznalo, když se něco dělo. Pokud byli lidé na Jakubáku nervózní a podráždění, bylo město nespokojené nebo náladové. Pokud byli rozesmátí a klidní, nebylo třeba se obávat žádného náhlého výpadu od města. Dnes tu byla proto, aby hledala známky uvolněné magie, o kterých mluvil na poradě Nathaniel. Komunita se dohodla na rozestavění stráží na strategická magicky významná místa a sběru informací, které si následně vzájemně předají a dohodnou se, co dál.

Brněnská magická scéna je více či méně organizovaná kolem komunitního domu, který přirozeně vede Nathaniel. V domě ve skutečnosti žije stále jen asi šest lidí, ale pořádají se v něm setkání a porady. Z velké části šlo prostě o setkávání stejně zaměřených lidí, čarodějů, kteří zde mohli být naplno sami sebou, konzultovat svou magii s ostatními, zdokonalovat se a učit se nové věci nebo mentorovat ostatní. Často se také hrály deskovky nebo RPG, v létě se grilovalo, v zimě se dělaly posezení u svařáku. Bývaly doby, kdy taková neformální setkání počtem vysoce převažovala porady, poslední dobou to bylo skoro opačně. Plíživě začaly temné časy. Něco se děje a ani Nathaniel neví, co to je. Strach ovládá méně zkušené čaroděje a je daleko víc magických úrazů a výtrysků dikové magie, než kdy dřív. To samozřejmě situaci ještě zhoršuje a celková atmosféra se nese v nervózním duchu.

Magie se stará o chod města. Pohybuje se ve stínech a zákoutích, neslyšně a neviditelně, ale její přítomnost je značně cítit. Čarodějové na její vlny naskakují, pomáhají přirozenému řádu, obraně města a také si užívají života, protože energie tvoří další energii a pokud je magie něčím živena, je to právě lidská energie. Teď se ale magie mění, stává se méně ovladatelnou, kouzla už nejdou tak lehce a často jsou nevyzpytatelná. I proto přijel James.

V NYC se před několika lety dělo něco dost podobného a on je teď tady, aby pomohl odhalit původ změn. Ihned, jak vystoupil z portálu z Ameriky (na kterém pracovalo několik hodin mnoho čarodějů na české i americké straně), ucítil, že je v Brně magie pokřivená. Okamžitě ale věděl, že je to jiná pokřivenost, než zažil v NYC. Magie je tu mnohem mnohem starší, NYC využívá pouze novodobou magii, původní indiánskou tam kolonizátoři dávno zničili a dá se najít mimo velká města, ale zrovna New York čerpá nejhlubší vrstvy ze své podzemky a to je stále velice mladá magie. Zatímco Brno se svou historií má mix prastaré a moderní magie namíchaný takovým stylem, že to James ještě nikde nezažil. Ani Paříž se svými historickými vrstvami nemá nic podobného. Dokonce ani Praha, která je obecně považovaná za nejmagičtější město v Evropě. Praha je starověká, její magie je silná a omračující, ale pochází z doby před staletími. Brno má tuhle prastarou magii také, ale zároveň má pružnou a těkavou novodobou magii vyvěrající z kulturního a společenského prostoru města. Jamese okamžitě rozbolela hlava a nebylo to jen kvůli dalekému skoku portálem.

Z proudu myšlenek Lucii vytáhlo něco neobvyklého, zaměřila na to svou pozornost, jenže pozdě. Proběhlo to kolem jako rozjívené psisko a bylo to pryč. Potřásla několikrát hlavou, zavřela a otevřela oči, promnula si zápěstí, nic nepomohlo. Už to nezachytila. Dopila pivo a zvedla se z obrubníku. Položila krígl na nejbližší stolek a vydala se pomalu na Maliňák k žárovkám, kde se měla sejít s Jamesem, který byl to odpoledne na stráži v Utopii, další magicky významné lokaci.