Po potopě: Baacui

Radar, sonar, GPS, telegram, telefon… Nic z toho nám nezůstalo, nepotřebujeme to, máme spojení myslí. Všichni ho používáte naprosto přirozeně, nejdřív pro bezpečný pohyb ve vodě a později pro komunikaci s ostatními. Teď k vám skrz spojení mysli promlouvám a všichni můj proslov vnímáte tak, jak ho formuluji a jak chci, aby se k vám dostal. Většina z vás ale potřebuje pro spojení ostatní vidět a někteří z vás se zatím neumí spojit s více lidmi, nebo svou mysl vůči ostatním uzavřít a neumožnit jim vnímat vaši soukromou rozmluvu. Všechno je to jen otázka tréninku. Později budete zkoušet myslí nabourávat uzamčené konverzace a budete z toho mít velikou zábavu. A ti nejlepší se naučí svou mysl poslat stovky kilometrů daleko, cítit nebezpečí a anomálie. Z těch se stanou jasnozřiví.

jasnozřivá Baacui při lekci pro omladinu

Zpola seděla se zkříženýma nohama a zpola se vznášela nad svým oblíbeným korálovým útesem. Kolem ní kroužily línými pohyby blyštivé rybky a proplétaly se mezi jejími dlouhými dredy vínové barvy, které jí rozpuštěné volně plavaly kolem hlavy. Věnovala se prozkoumávání oceánu, meditovala a přitom magicky oddělovala svou mysl od těla a posílala ji na výzvědy do všech stran. Její mysl putovala zároveň všemi směry a Baacui si v meditaci rovnala všechny informace, které si takto obstarávala. Najednou lehce svraštila obočí a na její dosud naprosto uvolněné tváři se objevila chvilková křeč. Něco ji vyrušilo. Přesně věděla, co to bylo. Kdo to byl.

Faquep zpíval a Laneka se opájela rychlostí jejich trysku vodou a jeho sametovým hlasem. Už měla nějakou dobu zavřené oči a cítila se jako hadrová panenka unášená nádherným snem. Nenapadlo ji, že by se z něj už nemusela nikdy probudit. Bylo jí příjemně jako už dlouho ne, jako snad nikdy ne. Vlála vodou a hlava jí začala volně klimbat.

“DOST! HNED ZASTAV!” ucítil Faquep v hlavě rázný pokyn a jeho zpěv se okamžitě samovolně utnul. Zastavil skoro na místě a pustil Laneku, která mu vypadla z náruče a bezvládně se pomalu snášela dlouhou cestou do hlubiny, kde se v zelené temnotě dalo někde za dlouho tušit dno.

Faquep se držel za hlavu a bojoval s Baacui, snažil se vymanit ze spojení, ale jasnozřivé se nedalo vzdorovat. Baacui ho počastovala ještě mnohými výčitkami a vyčinila mu jeho nezodpovědnost. Laneku mezitím stabilizovala a ujistila se, že jí nehrozí utopení ani podchlazení. Poslala pod ni proud a ten ji udržoval několik metrů pod Faquepem, takže už neklesala do tmy a vypadala ve svém omamném spánku klidně a spokojeně.

Faquep chtěl vystřelit pryč, ale Baacui mu to nedovolila. Přikázala mu odnést Laneku zpět do bubliny a uložit ji bezpečně na postel. Musel poslechnout a musel tentokrát plavat pomalu a bez prudkých změn směru, i o to se jasnozřivá postarala. Mělo to svůj důvod. Faquep při své lehkovážnosti zapomněl na všechna bezpečnostní pravidla, nemyslel na to, že Laneka je pod vodou poprvé a že se magii teprve pomalu otevírá, a málem ji tím zabil. Laneka potřebuje čas, aby se její mozek adaptoval a tělo se naučilo nové způsoby. Byl zázrak, že se nezačala topit hned, jak opustila bublinu. Napojila se na magii tak rychle a nenuceně, že to mohlo vypadat, jako kdyby byla hned připravená na život pod vodou. Ale nebyla. Její mozek pracoval na plné obrátky a navíc se za běhu učil plno nových věcí, učil se ovládat tělo magií, nechat ji proudit skrz životně důležité orgány a bojovat se základní biologií. A pak přišla šílená rychlost Faquepovy projížďky a do toho ta píseň, která vodu zahustila takovým množstvím magie, s jakou se Laneky mozek nesetkal nikdy v životě. Pomalu začínal odpojovat jednu zbytečnou funkci po druhé a soustředil se jen na základní myšlenku - přežít. Jenže přežít a žít neznamená vždy jedno a to samé. Baacui to vycítila a zasáhla právě včas, dokud ještě Laneka nepřekročila hranici, ze které už není návratu.